Kdysi dávno, v začátcích elektrifikace, se na profesora Borůvku obrátili
pracovníci elektrárny se svým problémem.
"Postavili jsme malou elektrárnu, která může zásobovat elektrickým
proudem pět okolních obcí. Víme, kde by bylo možné postavit elektrické vedení
pro každou dvojici těchto obcí, a známe také, jak dlouhé by muselo být. Nemůže
vždy vést přímým směrem, protože se musí vyhýbat rybníkům a větším kopcům.
Délky vedení v kilometrech jsou zde, na obrázku," ukazují a
předkládají panu profesorovi malý náčrtek.
"A v čem je problém?" – táže se profesor
Borůvka.
"Nevíme," odpovídají návštěvníci, "které
z těchto možných spojení máme vybrat pro postavení elektrického
vedení."
"To snad není tak obtížné určit," namítá pan profesor.
"Problém je v tom," nesouhlasí návštěvníci,
"že bychom chtěli přivést elektřinu do všech těchto obcí, ale současně
bychom chtěli, aby elektrické vedení, které je potřeba k tomu vybudovat,
bylo co nejkratší, a tím i nejlevnější na stavbu, údržbu i ztráty
elektrického proudu."
Profesor chvíli přemýšlí a pak – věren svému přesnému způsobu
myšlení i vyjadřování – odpovídá: "Jde tedy o to,
vybrat ze všech možných spojení taková, aby se elektrický proud dostal do všech
míst a aby přitom byl součet délek vybraných úseků minimální. Jestli se
nemýlím?"
"Přesně tak, pane profesore," dostává odpověď a
současně i otázku: "Vyřešíte tento problém?"