12. tábor

DVANÁCTÝ TÁBOR GINKGA – červenec 2001

28. června vyrazila skupina Hejkal, Féfa, Norik a Míňa do Údolí děsu pod Vylomeným zubem v Broumovských stěnách. Začala tak stavba tábora. Postupně doráželi další stavějící a 1. července dorazilo mladší osazenstvo oddílu. Velmi pozitivní bylo, že na letošní tábor jeli opravdu všichni (výjimkou potvrzující pravidlo byla Mydla, jenž byla omluvená z mateřských důvodů). V tradiční stanové podkově letos bylo postaveno rekordních 10 stanů, také se postavilo nové tee-pee a málem jsme měli nakřivo stožár. Počasí nám až nezvykle přálo a tak mohla propuknout táborová část etapové hry nazvané IKČE WIČAŠA. Družiny, nyní indiánské kmeny Hunkpapů, Oglalů a Bruléů spolu v jednotlivých etapách soutěžily v indiánských dovednostech…

…bojovaly proti sobě i pospolu proti společnému nepříteli všech indiánů – proti bílému muži. Avšak přestože slavně zvítězily ve velké bitvě u Little Big Hornu, tak ani naši indiáni neunikli smutnému osudu původních obyvatel amerického kontinentu. Poslední etapa tak skočila masakrem u Wounded Knee. Navíc závěrečnou etapu zpestřil vytrvalý déšť a noční pochod do slušně zatopeného tábora. Zkrátka dobrodružství jak vyšité.

Vodní živel nás však neodplavil a poslední večer mohl v poklidu proběhnout závěrečný slavnostní oheň, na němž byli přijati tři noví oddíloví členi – Luciáš, Bohdan a Kyslík. Dále byly rozdány veselé diplomy, Vítězné pero pro Oglali a spousta odměn pro všechny.

Na závěr ještě poznámka k názvu letošního tábora. Ten jsme pojmenovali TÁBOR NESLUŠNÝCH SLOV. No a všichni by byli rádi, kdyby si všichni dlaždiči a dlaždičky, kteří se o tento název zasloužili, sáhli do svědomí a potažmo na hlasivky a místo frajerských a trapných vulgarismů se vesele smáli. Ono pak půjde všechno snáz.

Míňa