Kamzíci
Následující pojednání o družině Kamzíků (1990 – 1992), jest převzatý text z Hejkalova článku, uveřejněného v Půlnočníku ke 20. oddílovým narozenám:
"Jelikož se nám blíží kulaté oddílové výročí, byl jsem požádán šéfredaktorem Norikem napsat něco o družině Kamzíků. Než jsem si stačil uvědomit, co dělám, řekl jsem ano. Až pak mi začalo docházet, že o Kamzících vlastně, kromě toho, že byli, moc nevím. Vzal jsem si tedy na pomoc jejich družinovou kroniku. A hle, nevěděl jsem o mnoho víc…
Jisté je jen to, že Kamzíci spoluvytvářeli dění v oddíle v době, kdy byly pouze klučičí družiny. Trvání družiny Kamzíků vymezuje shodou okolností období, kdy měl oddíl klubovnu na Pankráci. Malešice už Kamzíky nezažily. S touto družinou jsou spjata některá nesmrtelná a jiná již dávno zapomenutá jména: Taťka, Roup, Jindra, Kačenka, Eman, Rambousek či Štěně (který oddílem proletěl jako blesk, přišel sám od sebe během pár měsíců splnil Nováčkovské zkoušky užil si tábor a opět zmizel) a někteří další.
Družina vznikla stejně jako Pavouci a Krahujci na konci roku 1990, prožila dva roky, ve kterých se stačila zapsat do historie největší blamáží, kdy byla potupně spolu s Pavouky nazvána družinou Pavzíků či Kampouků či nejvyšším počtem družinových rádců. Družinu vedli prehistoričtí a dávno zapomenutí vont E.T. a Brčál a dnes ještě trochu známí Kontík, Kosťa, Hurvajs a Skrblík.
Kamzičí pouť oddílovým děním se zakončila na podzim roku 1992, kdy odešli i poslední z rádců do věčných síní Mandosu, jak napsal Eman v posledním zvolání družinové kroniky. To se ale už nachylovala doba Pankrácké klubovny a oddíl procházel svým znovuzrozením v malešickém sklepě v ulici Nad Úžlabinou."