Tábor Vysokých teplot 2006
Tak nám opět utekl školní rok jak voda a my se už těšíme na tábor. Vše je připraveno a zabaleno a my Starouši můžeme spokojeně vyrazit na stavbu tábora jako každý rok o něco dříve než mladší osazenstvo.
Jako první na táboře byli Féfa s Norikem ještě v červnu, když kosili trávu. Ve čtvrtek 30.6.2006 tam přijel opět Norik a tentokrát s Míňou a trávu pro změnu hrabali. O den později jsme dorazili my, tedy – Hejkal, Nořík, Féfa, Lucinka, Pecka, Síra, já Růža, Barča a Agina. Práce bylo docela dost, ale byli jsme pilní a v pondělí, když dorazili děti vypadal tábor docela k světu. Cíl pondělí byl jasný – postavit co nejrychleji stany, aby se všichni mohli zabydlet.
Na začátku tábora se ještě musí vymyslet služby, tedy, kdo, jak a hlavně s kým bude vařit. Dále sehnat vhodný stožár na vlajku a kůl na zasekávání sekery. A první nástup může být. Z tradic tu je ještě táborový oheň, který se konal myslím třetí den. Naši žáci z Čaroškamen se také setkali z bývalými žáky – členy Společenstva – dnes jejich učiteli a žáci si s nimi zkontrolovali, zda mají všechny dopisy, které hledali celý školní rok. Pak zjistili, že se v dopisech skrývá zpráva a po složení a vymyšlení hesla došli žáci na místo, na kterém spaly dvě sochy a hlídaly starý poklad. Po oživení soch, vykopání pokladu a těžkém rozhodování, jakou jednu věc si žáci odnesou z pokladu, odcházeli s mosazným perem.
Ředitel školy Bumbál jim poradil, ať pero přiloží k Tiché nicotě do kalamáře. Během pár dní děti objevily a získaly tajemný černý předmět – VITEÁL – a co se nestalo… Na Tiché nicotě se objevil znak, šipka a číslo…Co to asi znamená?
Během tábora také probíhaly vyučovací hodiny – Obrana proti černé magii – žáci poznávali tajemné tvory, Lektvary – žáci vařili Zmizovací dryják, Krasopisectví – že by se učili psát?, Historie – samozřejmě Čaroškamenské školy a Kouzelné formule – třeba jak číst myšlenky. Jasnovidectví – čtení z hvězd, Péče o kouzelné tvory – starání se o Dráčkovo vejce.
Během dalšího dění v táboře a různých etap, kterých bylo docela dost se objevovaly další viteály a s nimi i tajemné symboly na Tiché nicotě.
Je tu druhý týden a Medvíďata přijíždí do školy v Prskavkách, kterou bohužel obsadili smrtijedi, a tak se ubytovali u nás v Čaroškamnách. Také se stalo, že některá Medvíďata unesli Trolové a žáci z Čaroškamen je museli zachránit a taky že zachránili. Školu též přepadli Smrtijedi a chtěli získat Tichou nicotu, což se málem povedlo, neboť děti jsou lenoši a nevylezly ze stanu, ale naštěstí Tichá nicota byla chráněna kouzlem, a tak jí Smrtijedi nemohli odnést. Ale co se nestalo..? Na všechny žáky vyslali Smrtijedi kletbu Avada Kedavra. Což znamená, že všichni zemřeli a po táboře pluly pouze jejich duše. Velká rada učitelského sboru přesvědčila Kalibruse E. Vodičku, aby uvařil Oživovací lektvary, s kterými žáci vyrazili na dlouhou cestu k oživovacímu rituálu.
Mezitím co se žáci z Čaroškamen oživovali, tak žákům z Prskavek, tedy Medvíďatům, se vylíhl Dráček a odvedl je na místo, kde byl velký drak a zde našli klíč od jejich školy, kterou zavřeli Smrtijedi. Škola zachráněna a otevřena, žáci oživeni, tak vše může pokračovat. Jen Medvíďata jela domů. Doufám, že se jim tu líbilo a s některými se uvidíme v září.
Žákům z Čaroškamen se stále objevovaly znaky na Tiché nicotě a stále nikdo nevěděl, co znamenají. Mohli se to třeba dozvědět z Bonzu nebo Šotka. To byly naše zpravodaje, které nás celý tábor informovaly o dění ve světě kouzelnickém. Šotek byl zdroj věrohodný a Bonz spíše bulvární. Ale vtipné hlášky tam byly…Z Šotka jsme se dozvěděli hodně zajímavých věcí a též to, že byl zajat Smrtijed Skalník. Skalník je kouzelník, který byl u zakládání Společenstva (hledali poklad, jenž našli naši studenti a získali kouzelný mosazný brk). Skalník byl jeden z mála zbylých členů Společenstva a chtěl zabít Rudamora – nejhroznějšího Smrtijeda, který zradil a vyvraždil část Společenstva. Ale proč se o Skalníkovi psalo jako o Smrtijedovi? Když byl hodný a chtěl zabít Rudamora? Pravda je ve hvězdách. Ale naštěstí Skalník utekl z hrozného vězení Alsberku …. A ukryl se v lese nad táborem. Žáci z Čaroškamen věřili, že není Smrtijed a nosili mu jídlo.
Po objevení 6 viteálů a 6 symbolů na Tiché nicotě žáci vyrazili na dlouhou cestu, na jejímž konci by měli zničit zlo – tedy samotného Rudamora. Zda se to podaří nikdo neví.
Na cestě žáci pěkně zmokli, ale to je neodradilo a opět se setkali se Skalníkem, který jim řekl, že v půl 4 ráno vyráží na poslední úsek cesty. Znaky jenž byly na Tiché nicotě, zobrazovali cestu podél skal se shodnými obrazci. Žáci došli na místo, kde žila Ta, která byla sama zlem. Žáci ještě ráno před cestou rozřízli Tichou nicotu, ve které byl Šém a nyní ho zde položili do ďůlku. Objevil se ohňostroj a socha, jenž hlídala dveře, žáky pozvala do místnosti, kde dříve žila Ta, která byla sama zlem. Zde se žáci měli rozhodnout mezi dobrem a zlem. V místnosti se skýtala truhla, ve které bylo ukryto zlo. Děti byly rozhodnuty, že ho zničí a o 5 metrů dále byla hvězda, do jejíchž cípů se dali viteály a doprostřed truhla. Pak se objevil Rudamor a žáky viklal, ať si nechají zlo a neotvírají truhlu, ale neuspěl a po otevření vylétl HOLUB a Rudamor byl oslaben. Skalník neváhal a vyslal na něj kletbu AVADA Kedavra a Rudamor zemřel. Žáci se vrátili do tábora, kde se druhý den bouraly stany. Neb se blíží den odjezdu.
Po večeři se rozdávalo vysvědčení a vybírání odměn dle nejlepšího průměru. Také se hodnotily služby a úklid stanů. Ti nejčistotnější a nejlepší kuchtíci a kuchárky dostali dortíčky. Večer byl poslední slavnostní oheň. Na kterém se vyhodnocovali výsledky etap, za které se dostávaly fazolky. Nejvíce fazolí získal Stínoplaz (Chobotnice) a získal památeční krychli. Dále se rozdávaly diplomy, hrály se nějaké ty písničky a čeká nás poslední táborová noc. Ráno poslední úklid, poslední nástup a hurá na vlak a šťastnou cestu domů…
Nutno podotknout, proč tábor vysokých teplot? Během tábora byla taková vedra o kterých se nám ani nezdálo. Za celé 3 týdny pršelo pouze 3×, což je skoro neuvěřitelné. A do toho teplíčka měla vysoké teploty i naše těla. Někdo měl 40 stupňů. Někdo kolem 38. Ale naštěstí horečky jak rychle přišly, tak i odešly a my jsme vše ve zdraví přežili, až na jednu zlomeninu a vyvrknutý kotník. Věřím, že se v září všichni sejdeme a budeme se těšit na další prázdniny, tedy na další tábor.
Ve stručnosti sepsala Růža – neb za 3 týdny se toho událo mnohem více…